Slepotisky
Adrieně Šimotové
I.
schoulené sochy
bez úkrytu
vyhřátých doupat
v mramoru
kam trpělivě
tiskly tváře
a za zdí
ještě nebyl svět
jen tupý
úder
dláta
II.
protáhly údy
okem svítání
a z klubka vzduchu
odmotaly pás
až na dno plic
třeskem
holubích hejn
je plesknul svět
a rozevřel jim oči
pohrabáčem slunce
nechaly mramor
zříceninám
a vyšly
hledat tvůrce
III.
kam jdeš?
do světa lidí
ze stromové kůry
do proříznutých
očí nebe
do plání
neposedných hor
IV.
odchází
do nesmírné zdi
do lesa
prasklin
jezer plísní
do mlhy
otlučených barev
večer
uslyšíš
ji škrábat
z druhé strany